Články a videa o koních

KoněČesky.cz

Reportáže

Jaro u Jossyho

Po několika klinikách a seminářích, které jsem v posledních letech absolvovala, se mi naskytla možnost jet se podívat přímo k jednomu z učitelů akademického jezdeckého umění. Konkrétně k Jossymu do Belgie. Pokud se Vám honí hlavou, kdo to vlastně je? Jossy již není nováčkem na naší domácí scéně, mohli jste si o něm přečíst články v Jezdectví či jej osobně potkat na 3 klinikách v Masečíně. Jossy Reynvoet je jedním z žáků Benta Branderupa. Jak jsem zmiňovala ve svém medailonku, jeho metoda Bitless Art of Riding se odlišuje hlavně tím, že se jedná o výcvik koní bez využití udidla. Jossy nebyl vždy ,,akademikem´´, v mládí se po vzoru svého otce zabýval parkurovým skákáním, ale vždy sníval o jízdě na koni bez udidla, otěží a sedla. K této myšlence jej zpět po několika letech přivedla jeho dcera Karen. Začal studovat dostupné informace a snažil se najít metodu, která by odpovídala jeho představám. Od roku 2002 vede své vlastní jezdecké centrum a od roku 2010 je jedním z trenérů Benta Branderupa.

Již z první kliniky v Čechách jsem nabyla dojmu, že Jossy není jen tak ledajaký trenér. Jeho charisma okouzlilo většinu sledujících v hale a vtipné momenty nás dostávali do kolen. Když jsem dostala možnost jet se do Belgie podívat osobně, neváhala jsem ani minutku. Cílovou destinací bylo městečko Zutendaal nedaleko Genku. Cesta po německých dálnicích rychle ubíhala a já se postupně přibližovala. O překročení hranic mezi Německem a Belgii jsem neměla pochyb, jelikož ihned za Maastrichem jsem na dálnici začala míjet jeden koňský přepravník za druhým. Mezi řízením a okukováním koňských zádí v přepravnících, jsem se stíhala kochat i okolní krajinou s četnými stády koní. V některých momentech jsem si uvědomovala, že taková cesta je pro koňáka až na hranici nebezpečí.



Jsem tu brzy, dříve než jsem hlásila, že dorazím. Využívám času a projíždím se městečkem. Okukuji centrum, okolní domy a vyšperkované zahrádky. Dle navigace mám právě teď míjet svůj cíl cesty. Rodinný domek mi však ničím nepřipomíná stáj či snad výcvikové centrum. Tento názor ihned měním, když vjíždím do dvora, kde se přede mnou otevírá prostranství s výběhy a jízdárnou. Na první pohled musím konstatovat, že areál je to krásný, na jedné straně venkovní jízdárna, hala a boxy s paddocky a na druhé několik výběhů s přístřešky. Nechybí zde ani malý rybníček a kruhová jízdárna. Jak se dovídám později, areál obklopují jezdecké stezky vedoucí skrz okolní lesy.

Vítá mě, zde druhá studentka Denise, s kterou zde společně budeme pobývat. Po vybalení věcí, se snažím co nejrychleji zapojit do denního chodu stáje, který se nikterak neliší od režimu v mnoha jiných stájích. Avšak jedna odlišnost je zde patrná od prvopočátku, koně jsou milí, chtějí s vámi trávit čas a následují vás.



Během dne máme možnost sledovat nejenom Jossyho, ale i jeho studenty při lekcích. Studenti sem každý den dojíždějí se svými koňmi v přepravnících z celého okolí. Každá lekce začíná základy práce ze země a krok za krokem se postupuje až k těm nejvyšším cvikům, kterým se chce dvojice v lekci věnovat. Je to vskutku úžasná podívaná. V mnohých lekcích Jossy názorně ukazuje a vysvětluje jednotlivé kroky jeho metody výcviku, jak na sebe navazují a k čemu nám později mohou pomoci. Začínají mi všechny ty teoretické znalosti, které jsem načetla či se naučila na klinikách najednou zapadat do sebe jako jedna velká skládačka. Nabývám dojmu, že teoreticky to mám v malíčku, ale co v praxi, až budu na place já?

Jdu na to, mým partnerem bude Guliver, klusák s dostihovou minulosti. První dny mám za úkol se s ním seznámit a trávit společně čas. Tak a teď už k samotným lekcím i přes to, že spoustu z toho už znám a mám natrénované, některé detaily jsem opomíjela. Během lekcí se učím, jak pracovat se svým tělem a adekvátně vysílat jednotlivé signály a pomůcky, tak aby byly pro koně srozumitelné. Začínám od píky - voděním, soustředím se na to, aby mě kůň následoval. Věnujeme čas zastavení, klidnému stání, couvání a rozcházení se v moment, kdy vysílám daný signál mým tělem. Tato vzájemná prvotní komunikace mezi člověkem a koněm, je právě tím nejdůležitější, čemu by se měl věnovat čas. Když si jsem jistá jak na to, přesouváme se k vedení koně, lonžování a následně k oné akademické pozici (focus), kdy člověk couvá před koněm. Vše má svá pravidla a nikam není radno spěchat. Procvičujeme práci v kroku, klusu i cvalu. Pozornost věnuji hlavně správnému načasování mých pomůcek a signálů, protože právě to je často kamenem úrazu. Hledáme schwung, rytmus i korektní stellning a ohnutí. Věnujeme se narovnání koně, dovnitř pleci, dovnitř zádi i školnímu zastavení.



Během dalších lekcí se dostávám i do sedla, respektive na koně bez sedla, ať jsem přesná. Užívám si každého pohybu na koňském hřbetě. Veloz je mým průvodcem, poprvé mám tak možnost ,,povozit se´´ na lusitánovi. Veloz je u Jossyho poměrně krátce. Je to velice citlivý a jemný kůň, který si prošel býčími zápasy a samotný příběh, jak se dostal k Jossymu by mohl být námětem k filmu. Učíme se společně tzv. basic riding, jak tomu Jossy říká. Laik by si mohl myslet, že na tom vlastně nic není, ale opak je pravdou. Postupně se zlepšujeme a ladíme můj body language (řeč těla). Po každé lekci se snažím si vše zapsat a spojit si s poznámkami z klinik, můj deník začíná vypadat jak kniha : D

V závěru mého pobytu mi Jossy udělil lekci na hřbetě jeho valacha Deseada, s kterým složil Squire test. Tato lekce mi samozřejmě utkví v paměti nejvíce. Jsem po mnoha letech zpět na lonži a je to skvělé. Věnujeme se převážně mému sedu, tak abych koně neblokovala v pohybu a jednoduše řečeno nechala se nést. Hledám svou rovnováhu a užívám si jak základních chodů, tak gymnastických cviků s dovnitř záď a dovnitř plec. Deseado se pohybuje uvolněně a s chutí procvičuje školní cval, piafu či školní parádu. Po sesednutí se ještě pár minut potutelně usmívám a raduji z toho zážitku.

Co jsem si z toho odnesla? Spousty zážitků, nové kontakty a zkušenosti. Získání jistoty ze své práce, motivaci se dále vzdělávat v tomto duchu a chuť předávat své znalosti dalším nadšencům.

PS: Další klinika nás čeká 8. – 9. září 2018 v Pecínově.





Komentáře

Přidat komentář